Gordana Turuk, uznávaná výtvarnice a designérka se narodila v německém Mannheimu. Studovala textilní výtvarnictví na vysoké škole v chorvatském Záhřebu a později módní návrhářství na soukromé italské škole Callegari. V roce 1999 přišla na Slovensko, kde se začala věnovat práci se sklem. V její tvorbě se spojuje abstraktní s konkrétním, ozdobné s užitečným. Několik let hledala materiál, který by jí dal volnost pro vyjadřování vlastních pocitů. Se sklem se znovu narodila.

Pokračování rozhovoru:

Vašimi díly byli obdarováni významní lidé z kulturního, politického a sportovního života z celého světa. Když dostanete takovouto zakázku, kde je adresátem známá osobnost, jaký je proces tvorby?

Někdy je to úplně jedno. Proces tvorby u mě startuje nějakým podnětem. Když jde o dar pro významnou osobnost, je v tom jen jeden rozdíl a to, že na zhotovení budu mít málo času. JKdyž k nám přichází nějaká významná delegace, tak se někdy až tři měsíce rozhoduje, kdo bude dané dílo tvořit, ale na samotnou realizaci dostaneme například jen dva týdny. V tu chvíli nastupuje ten adrenalin, kdy je potřeba si dobře promyslet všechny technické záležitosti, parametry a co jsem vlastně schopná udělat za ty dva týdny. Polovinu nápadů okamžitě zahodím do koše, protože je to nerealizovatelné za tak krátký čas. Selektuji, co jsem schopná vytvořit, aby byl spokojený budoucí majitel daru, ale zároveň i já. Když jsem tvořila dílo pro britskou královnu Alžbětu II. nebo teď pro monackého prince, věděla jsem, že to musí být osobní dar. Nastudovala jsem si informace o dané osobě, k čemu inklinuje, co jí fascinuje. Je potřebné, abych prošla touto fází přípravy. Potom přistupuji ke kresbě a následně ji realizuji. Buďto začnu dělat nějaký odlitek z hlíny a lukoprenu nebo rovnou kreslím na sklo a dělám první barevné odlitky. Musím se ztotožnit s daným materiálem a barevností, která vyjde z pece. Potom už je to všechno o „nahánění“ času, abychom byli všichni spokojení s výsledkem. A nakonec je vždy potřeba poslouchat srdce, to je velmi důležité.

Pokud by někdo přišel za vámi s prosbu o zařízení celého interiéru, uměla byste vyhovět jeho požadavku?

Nemám problém s žádným interiérem. Velmi mě to baví. Zbožňuji holé stěny, stavby, beton. Pro mě už je to dokonalý prostor sám o sobě. Mám ráda, když jsou prostory funkční. Umím si pohrát s jakýmkoli interiérem. O mně je známé, že mám ráda lité podlahy a čisté stěny betonového vzhledu, které potom uvnitř dotvářím nějakým šperkem, jakým jsou například platinová umyvadla nebo atypické stěny či lampy, které jsou do těch stěn vsazené. Další zálibou jsou pro mě skleněné stoly, které vzezřením vypadají, že by neunesly nic, ale klidně se u nich může najíst i dvanáct lidí. Miluji vytvářet interiér do toho posledního detailu včetně látek a různých maličkostí, které pak daný interiér dělají interiérem.

Vaši zákazníci přijdou k vám do ateliéru a vyberou si z hotových děl nebo spíše upřednostní dílo na zakázku – podle jejich zadání?

Když přijdou zákazníci do mého ateliéru, mají možnost vidět na velké ploše hodně různých interiérů. Je to pro ně velmi dobrý start pro získání představy. Doslova se sem přichází inspirovat. Vidí tu zařízený celý interiér včetně toho, jak to v něm funguje. A zjistí, že ani po téměř 10 letech, od kdy byl tento prostor zařízený, se na něm nepodepsal zub času. Utvrdí se v tom, že sklo má svoji nadčasovou hodnotu. Kdokoli, kdo sem přijde, nevěří, že například tento obraz tu stojí už téměř 10 let. Neměním tu nic, protože na to nemám čas. Dále je velmi důležité, aby člověk viděl, že je vše funkční. A také, že to všechno funguje spolu dohromady. Umyvadlo, které se používá takovou dlouhou dobu, kuchyně, kde se za ty roky navařilo tolik vynikajících jídel. Moje sklo má 100% funkčnost a zároveň uměleckou hodnotu. Dá duši jakémukoli prostoru. Radši mám díla na zakázku. Zákazník by si ode mě neměl koupit něco jen proto, aby to vlastnil. Mnohokrát se mě zákazníci ptají, jestli si mají koupit to, co už je vytvořené. Doporučím jim, aby raději počkali a tím získáme prostor vytvořit dílo, s kterým bude komunikoval celý interiér. Aby to fungovalo tak, že dílo doslova vyrostlo s daným interiérem. V tomto jdu dost často sama proti sobě, ale radši ať zákazníci počkají i tři týdny, něž aby měli v domě něco, co se do jejich interiéru nehodí. Mnozí jsou tím zaskočeni, chtějí si něco koupit hned, ale já je přemluvím. Pokud zákazník uznává moji tvorbu a kvůli tomu za mnou také přijde, tak já mu chci prokázat službu. Podívat se na jeho interiér svým okem, říci na něj svůj názor. Celkově by to byl zázrak, aby se zákazníkovi na 100% hodilo už vyhotovené dílo vzhledem na rozměry a barevnost. Mě právě naplňuje tvořit pro někoho konkrétního a potom mít zpětnou vazbu, zda jsem zákazníkova očekávání naplnila. To je pro mě to pohlazení duše na konci celého procesu.

Věnujete se i tvorbě exkluzivních hotelových interiérů nebo restauračních zařízení. V čem je tato vaše tvorba odlišná od tvorby jednotlivých děl?

Ano, dělám různé exkluzivní interiéry a jsem ráda, že můžu být součástí i takovýchto velkých projektů. Posouvá mě to a dává mi to jiný rozměr. Stejně tak je skvělá spolupráce s architekty. Umí jít na hranu věci, jsou úžasní. Teď jsme právě instalovali osmi metrovou stěnu, která má dvoje dveře sahající do výšky skoro třech metrů a všechno je to otevíratelné. Jedna strana je garderoba, druhá je vchod do obrovského obýváku. Tvořili jsme to půl roku, bylo to náročné. Ve stěně jsou instalované obrovské medúzy, jako lustry. Celý kus je oboustranný. Dveře zakomponované dovnitř. Spojila se tu dokonalost každého kusu.

Máte zákazníky z různých koutů světa. Jaký je vkus Slováků oproti zahraničním klientům?

Já to nerozlišuji. Arabský svět se chce velmi přiblížit tomu evropskému. My si to ani neuvědomujeme, jak jsme vepředu se všemi možnostmi a kulturou, kterou máme v Evropě okolo sebe. Slováci jsou velmi vděční a nechají si poradit. Jakmile jim poskytnu všechny argumenty, proč by například nějaký dar byl lepší než jiný, přesvědčím je, protože vidí, že mi na tom záleží stejně jako jim. Že chci, aby ten obdarovaný měl z díla stejnou radost, jako ten, který dar koupil. Slováci jsou velmi přející, záleží jim na dobrých vztazích, umí si dopřát. Když u mě vybírají dílo jako dárek pro někoho, dají si záležet, aby to bylo originální a aby to bylo pro dotyčného skutečně velké překvapení. To se mi velmi líbí a nikde jinde na světě jsem to tak nepocítila

Dlouhodobě se angažujete v různých charitativních projektech…

Velmi ráda jsem součástí charitativních projektů. Cílem všech mých projektů je posunout se někam dál. Chceme, abychom našim dětem dali více možností na rozvoj, abychom jim trošku zlehčili jejich cestu, budoucnost, osobní rozvoj a podpořili jejich talent. Ale i dali možnost na uzdravení v nemocnicích. Kdybych mohla, angažovala bych se ještě víc. Je tu tolik „nezáplatovaných děr“, tolik oblastí, ve kterých by byla prospěšná pomoc. Já věřím, že tím, co jsem udělala, jsem i druhým lidem ukázala, že můžou taktéž podpořit dobrou věc. Jsou mnozí, kteří charitou žijí, pomáhají ještě více než já. Chci být vždy součástí projektů, které podporují například nějaké srdečně–cévní centrum. Ale jsou mnohé další, kterým pomáhám a tyto projekty budou vždy moje srdeční záležitost. Teď jsme kupovali pro hospic auto a místo požadované sumy, což bylo nějakých 156 tisíc korun, se nám podařilo vydražit dokonce 847 tisíc korun. Musím říct, že za tím projektem byly úžasné ženy a s velkou radostí jsem jim pomohla a vždy pomůžu. Když za mnou někdo přijde s dobrou myšlenkou, vždy může s mojí pomocí počítat.

Máte tolik aktivit – kde čerpáte energii? Jak odpočíváte?

Mojí radostí je ateliér. Ten jsem postavila na nefrekventované ulici a zároveň na místě, které je blízko k lidem, aby mě měli po ruce. Rozhodla jsem se už dávno, že já budu tvořit tak, jak se tvořit má – s čistotou v duši a v čistém prostředí. Proto jsem svůj ateliér postavila v tomto podkarpatském kousku lesa. Toto místo má neuvěřitelnou sílu a energii, která zde proudí od rána až do noci. Každý, kdo sem přijde a sedne si tu, cítí, jako by se zastavil čas. Když už nemám dostatek energie z tohoto místa, odjedu na pár dní k Jadranskému moři. Sednout si a jen hledět. Já stále říkám, že vesmír už jsme prozkoumali. Už víme, dokonce i co je na Marsu, ale neprobádali jsme ještě hlubiny moří a oceánů. Stále jsme je nedobyli. Nevíme, co se tam ukrývá a mě právě ta jejich tajemnost, síla a energie neuvěřitelně inspiruje. Stačí mi sedět na břehu a jen poslouchat vlny, jak se tříští o skálu. Odpočinkem je pro mě i to, když vezmu svého psíka ven. On má ve zvyku se v lese zatoulat a já ho potom hledám i tři hodiny. Tím si pročistím hlavu tak, že když potom přijdu zpět do ateliéru a zjistím, že jsem ztratila tři hodiny, jsem nastartovaná jako střela.  

Zdroj: Nehnuteľnosti.sk