Gordana Turuk je umělkyně, která dává do tvorby i svoje srdce. Její díla jsou uznávaná nejen na Slovensku, ale i ve světě. Samotná britská královna Alžběta II. se může pyšnit jedinečnou šperkovnicí z její dílny. I po britské a norské královské audienci však zůstala pokorná a vděčná za všechny příležitosti v životě.

Když se řekne Vaše jméno, každý si vzpomene na jeden konkrétní materiál, a tím je sklo. Proč jste se rozhodla právě pro tento materiál?

Už od mého dětství mě sklo fascinovalo jako materiál a moje první skici byly vyryté právě do skla. Moje teta pracuje nejen se sklem, ale i s keramikou, a to mě velmi zaujalo. Proto jsem si hledala cestu, jak tyto dva směry spojit, a nakonec se mi to i podařilo. Jsem velmi vděčná za to, že můžu dělat práci, která mě naplňuje a dává mi energii, protože ne každý si to může v dnešní době říci. Můj život je spjatý s mým ateliérem, který považuji za svoje třetí dítě.

Co zachytáváte ve Vašich dílech?

Já mám svých sedm hodnotových pilířů, na kterých jsme postavila celou svoji tvorbu. Představuje to 7 obrazů, kde jsou zachycené ty nejdůležitější věci v našem životě. Pokud někdo vlastní tyto věci, stává se nejšťastnějším člověkem na světě. Každému z nás chybí v jednotlivých stádiích života něco z těchto elementů. Ať je to láska, rodina nebo cíl cesty, každý se snaží vyrovnat tyto elementy, aby bylo srdce ve středu a při vyrovnaném životě zůstal člověk stále pokorný.

Vy jste si vytvořila vlastní životní filozofii, na které jste postavila i Vaši kariéru. Umí lidé na první pohled rozpoznat, co Vaše tvorba symbolizuje?

Když někdo přijde do mého ateliéru, ať už v Bratislavě nebo v Praze, chci mu věnovat svůj čas. Každé setkání je individuální. Během něj tomu člověku vysvětlím svoje základní pilíře a provedu ho celou svojí tvorbou. Nikdy jsem nechtěla, aby lidé chodili do mých ateliérů „jako na běžícím pásu“. Lidé, kteří mě znají, už ví, co chci jednotlivými výtvory zobrazit. A ti, kteří mě neznají a chtějí poznat moji práci, mě pozorně poslouchají. Proto každý, s kým jsem se setkala, pochopil jednotlivé elementy a pochopil i moje myšlení. Stejně tak mě každý člověk při těchto setkáních inspiruje. Odevzdá mi na oplátku něco ze sebe.

Tvoříte díla i na objednávku. Jaké odezvy dostáváte při odevzdání dokončené tvorby?

Snažím se dodat lidem přesně to, co jim chybí. Naposledy se mi stalo, že jsem odevzdala dílo jednomu páru, který byl v průběhu instalace celou dobu ticho. Vůbec mi neřekli, zda se jim to líbí nebo ne. O půl hodiny později mi zazvonil telefon, kdy mi volali s tím, že zůstali v němém úžasu a neuměli projevit svoje emoce. Manželka pána mi řekla, že ona čekala 20 let právě na takovéto dílo, které jsem jí já dala, a že z toho má neskutečnou radost. A právě toto jsou ty momenty, které mě nejvíce naplňují a kdy vidím, že moje práce má vyšší smysl.

Co tvoří větší část Vaší práce: objednávky na míru nebo výstavy?

Na začátku každého roku si zvolím nějaké téma, myšlenku, které se následně držím a v jejím duchu tvořím. Tento rok jsem se například rozhodla pro transformaci svých sedmi hodnotových pilířů. Protože doba se mění a mění se i hodnoty a pohled lidí na život, potřebovala jsem i svoje základy přizpůsobit dnešní společnosti. Snažím se svoje umění přizpůsobit i mladší generaci. Jednoduše řečeno, chci oslovit i mladší generaci a vysvětlit jim jejich jazykem, co se snažím lidem odevzdat.

Máte tendenci předávat Vaši techniku a zkušenosti dál?

Samozřejmě jsem měla mnoho studentů, kteří prošli mýma rukama. Dala jim kromě svých zkušeností i péči, lásku a ukázala jim cestu. Já si myslím, že takovýto přístup je správný a každý by měl odevzdat něco ze sebe. Bohužel jsem se setkala i s takovými lidmi, kteří se snaží kopírovat moji tvorbu a navzdory očividné podobě v tvorbě tvrdí, že je to jejich vlastní výtvor. Ale díky mým dvacetiletým zkušenostem a značce, kterou jsem si vybudovala, jsou lidé schopni rozpoznat moji tvorbu a uvědomit si, že ta podoba u některých autorů není jen náhoda.

Vaše tvorba je celosvětově uznávaná. Patříte mezi pár vyvolených, kteří dostali pozvání přímo z královských rodin na jejich sídla. Jaký je za tím příběh?

Neumím zapřít svůj původ, že jsem Chorvatka. Jak víte, Chorvati jsou velmi otevření, pohostinní lidé, kteří by dali první poslední každému, kdo k nim přijde na návštěvu. Jižanská krev ve mně velmi dominuje a vždy jsem chtěla prezentovat svoji tvorbu i do zahraničí a dělat lidem svými díly radost všude tam, kde se to jen dá. Od mého prvního působení na Slovensku jsem měla myšlenku, že udělám něco i pro tento stát a budu reprezentovat zemi za hranicemi. Takto jsem se spojila i s paní Gašparovičovou a podpořily jsme se navzájem v různých charitativních akcích. V době těchto projektů přišel i konkurz na výběr daru pro anglickou královnu. Moje myšlenka byla předat královně něco, co ještě nemá. Když se nad tím zamyslíme, samozřejmě si každý řekne: „vždyť královna může mít všechno“. Proto jsme jí podarovali jedinečnou křišťálovou šperkovnicí, kde může mít svoje perly. Šperkovnice je výjimečná tím, že do ní proniká světlo, zároveň i vlhkost a je ze zlata. Nemohla samozřejmě chybět ani slovenská pečeť a jako symbol Bratislavský hrad. Podobný příběh byl i s norskou královskou rodinou, kde jsem také dostala pozvání na audienci u královské večeře.

Na jakém projektu momentálně pracujete?

Jde o velký projekt s názvem Mediahouse – Mediální dům v Praze. Je to budova, která má 8 poschodí a bude celá protkaná uměním. Cílem tohoto projektu je dávat lidem energii a vytvořit prostor pro inspiraci. Pracuji na tom už 2 roky spolu s architektem Drobným a slavnostní otevření by se mělo konat už během pár měsíců.

Díla plná inspirace a lásky k tvorbě vedla úspěšnou umělkyni k její vysněné kariéře. A jak to potvrzují i ocenění a přibývající výstavy, o tvorbě Gordany Turuk uslyšíme i nadále.