Gorana Turuk, uznávaná výtvarnice a designérka se narodila v německém Mannheimu. Studovala textilní výtvarnictví na vysoké škole v chorvatském Záhřebu a později módní návrhářství na soukromé italské škole Callegari. V roce 1999 přišla na Slovensko, kde se začala věnovat práci se sklem. V její tvorbě se spojuje abstraktní s konkrétním, ozdobné s užitečným. Několik let hledala materiál, který by jí dal volnost pro vyjadřování vlastních pocitů. Se sklem se znovu narodila.

Členové slovenské olympijské a paralympijské výpravy složili před pár dny slavnostní slib u prezidenta SR Andreje Kisky před zahájením ZOH a ZPH 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu. Odevzdali prezidentovi pochodeň, kterou zapálil slovenský olympijský oheň. Součástí pochodně, kterou se oheň zažehl, jsou tabulky se jmény všech slovenských sportovců, kteří se postarali o zisk 33 olympijských medailí v éře státní samostatnosti. Autorkou této jedinečné pochodně je známá výtvarnice Gordana Turuk. Její díla jsou součástí mnohých významných událostí na Slovensku. Vlastní je britská královna i papež.

Jakým způsobem se u vás probudila láska k umění?

Lásku k umění ve mně probudila moje teta, která také maluje na sklo, i když jinou technikou. Právě teta mě brávala do svého ateliéru už od mých pěti let. Již od dětství jsem byla obklopená uměním a směřovala tak k umělecké tvorbě.

Jaké byly vaše začátky?

Prvně jsem navštívila Slovenskou republiku se svým tehdy ještě budoucím manželem v roce 1997. Další rok jsem se vdala, dokončila školu v Callegari a hned nato jsme se přestěhovali na Slovensko. Bylo mi 24 let. Tak začal můj život v této zemi. Otěhotněla jsem a v roce 2000 se narodilo naše první dítě. Byla jsem tehdy takový živel, neuměla jsem jen sedět doma nebo si v klidu užívat těhotenství. Náš první byt v Bratislavě, ve kterém jsme bydleli, když jsem byla těhotná, byl v tak dezolátním stavu, že mi to nedalo, abychom takto bydleli i po narození dítěte. A tak jsem nás v osmém měsíci těhotenství s obrovským břichem a 25 kg nadváhou přestěhovala. JI přesto, že pan domácí, který nám ten původní byt pronajímal, tvrdil mému manželovi, že bydlíme v nejlepším bytě v Bratislavě. Náš nový byt byl v první novostavbě ve Světlé ulici. Měla jsem radost, že tam byla normální plastová okna, oproti těm starým, dvojitým ve starém bytě, přes která zatékalo. Bohužel jsem měla radost jen krátce. Moje rodina má stavební firmu, od malička jsem chodila po stavbách a na těch oknech se mi něco nezdálo. Nedýchala. Ti, co stavěli dům, mě ujistili, že je všechno v pořádku, že si mám vybrat na ta okna pěkné záclony a o nic jiného se nestarat. Narodil se syn a po krátké době začaly v mém krásném bytě plesnivět stěny. Došlo na moje podezření. Okna byla špatně vsazená, navíc je usadili, když byly stěny ještě vlhké. Můj manžel byl neustále na cestách, pochopila jsem, že to budu muset vzít do vlastních rukou. A tak jsem našla naše třetí bydlení v Bratislavě. Udělala jsem si návrh celého bytu, navrhla jsem si krásnou kuchyň s velkými skly. Inspirovala jsem se v Itálii. Věděla jsem, že tam chci mít murano modrou, velmi jsem tu barvu zbožňovala. Ale poslouchala jsem všude stále jen, že se to nedá vytvořit tak, jak jsem navrhla. To však pro mě nebyla odpověď. Vrhla jsem se do toho sama. Telefonovala, hledala. Tak jsem našla svoji první pec. Celé zařízení jsem si vytvořila sama včetně nábytku, veškerých děl a celkově všeho, co jsem potřebovala. Chtěla jsem, aby byl náš byt dokonalý se všemi krásnými designovkami, udělaný na míru. To byly moje začátky. Byla to láska na první pohled, hned jsem věděla, že toto je moje cesta. Jak se říká, když vás nedonutí prostor a čas, tak vás donutí lidé nebo příroda, nějaký živel. Jednoduše, když něco chcete a máte to ve své hlavě, vždy se najde cesta, pokud umíte realizovat svoje sny. V té bouřce stále vidíte danou cestu a hlavně víte, že existuje.

Kde nacházíte inspiraci?

Největší inspirace pocházejí z přírody. Cítím je, i když tu spolu sedíme v mém ateliéru a díváme se na tu čistotu lesa, od kterého nás dělí jenom skla. Čistá energie vody, která tekla pod tímto ateliérem ještě před 50-ti lety je dodnes zachovaná. Nechtěla jsem bojovat s přírodou. Z tohoto místa se odvezlo nespočetné množství jílové zeminy a dovezl se sem štěrk, aby odsud mohla voda odtéct do úžin a mít svoji přirozenou cestu. To je jedna z mých inspirací – příroda. Další je moře. O vesmíru toho víme hodně, ale ta hluboká voda není dodnes probádaná. Hlubina toho tak moc skrývá, že jsme jí dodnes nepokořili. Mám z ní velký respekt. Moře mi dává hodně energie a inspirace. Čerpám z něho další tři – čtyři měsíce. Na prvním místě jsem však matkou a až potom výtvarnicí. Tolikrát se stalo, že mě nevědomky inspirovaly moje děti, když jsme spolu někde byli. Nějaký moment s nimi mě posune mnohem dál, než kdybych byla někde sama a mermomocí jsem chtěla něco vytvořit a udělat. Inspiruje mě každá chvíle, kterou trávím s milými lidmi okolo mě.

Jak vypadá váš běžný den?

Mým největším přáním bylo stát se matkou. V minulosti mi odborníci tvrdili, že se tak nikdy nestane. S o to větší radostí a pokorou jsem přijala tuto roli. Mám dvě úžasné děti, 17-ti a 13-ti letého syna, kteří jsou pro mě největší radostí na světě. Každý den začíná probouzením se s nimi, snídaní a potom odchodem do školy. Před rokem a půl k nám přibyl další člen domácnosti, psík – Wiemarský ohař. Skočí mi ráno do postele a já nevím, jestli to byl tank anebo zemětřesení JStarší syn je už samostatný, já vezu do školy toho mladšího a už v 8:30 jsem v ateliéru. To je moje denní rutina – koukám do pece, co jsem vytvořila včera, kontroluji, co mám rozmalované, co ještě potřebuje dořezat, abych mohla jít po obědě malovat a chystat druhou pec. Mezitím jsou to výkresy, vzorky, vzorování. Nebo jsou to jednoduše schůzky s klienty, kteří si přišli prohlédnout návrhy a chtějí je zkonzultovat. Končím okolo páté, kdy jdu znovu pro dítě do školy. Syn chodí naštěstí do školy, kde ho velmi zaměstnávají. Poté ještě trénuje florbal, takže má hodně povinností. Potom spolu vaříme večeři, každý musí něčím přispět, abychom mohli jíst chutné jídlo. Dost často se stává, že večer, když už děti odpočívají a nepotřebují moji pozornost, si odskočím do ateliéru dokončit, co jsem nestihla během dne.

Podléhá i tvorba skla módním trendům?

Určitě ano. Design jistě podléhá trendům. Na přelomu roku přijdou barevnosti udávající trendy, vymezují se mantinely. Neříkám, že jsou v tom nějaká pravidla, spíše bych řekla, že zákazníci určují trendy. V minulosti bylo hodně oblíbené broušené sklo a teď je to na ústupu. Lidé chtějí měkčí linie, chtějí si nějakým způsobem více užít to dílo. Chtějí mít sklo jako instalovaný prvek v domácnosti a zároveň preferují, aby to byl prvek užitného charakteru. Nechtějí jen krásné dílo, které se bude dát pouze pozorovat, ale bude také praktické. Dnes máme doma velké množství obrovských oken, v minulosti to byly vedle menších oken právě stěny, které jsme chtěli něčím zkrášlit. Dnes chceme do prostoru pustit přírodu. A nakonec nám zůstane jediným prostorem pro design kuchyňská linka, kterou bychom chtěli propojit se zbylým interiérem, jež užíváme. Kvůli nedostatku místa si zákazníci přejí například vytvořit umyvadlo na míru nebo oddělit intimní zónu sprchy od ložnice. I sklo tedy podléhá trendům, ale nejsou tak striktně diktované. Lidé si dnes pečlivě vybírají nábytek, kůži, dýhy, kombinujeme to všechno navzájem, spojujeme. Škály jsou teď velmi různorodé. Umíme si vybrat podlahy a kombinovat je s velmi moderními prvky v interiéru. Dnes je na výběr nespočet možností.

Zdroj: Nehnuteľnosti.sk